Něco o mně

Knihy mě bavily od malička, přečetla jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Psát jsem ale začala až poměrně pozdě. Svou první mikropovídku jsem velmi drze poslala v roce 2015 přímo do soutěže Cena Karla Čapka, a docela mě zaskočilo, že jsem svou kategorii vyhrála. Povzbuzena úspěchem jsem pak i v následujících letech posílala do různých soutěží další povídky a velmi mě těšilo, že se téměř vždy umístily na předních místech. Moje sbírka antologií, ve kterých jsem měla povídku, se začala úspěšně rozrůstat. Čím déle jsem psala, tím mi texty nabývaly na délce, a navíc jsem se i více rozmáchla mezi žánry. Souběžně se sci-fi a fantasy povídkami jsem i nadále psala na jeden z "kočičích" webů texty o soužití s našimi kočkami. Příhody, psané humorným stylem, měly mezi čtenáři (tedy hlavně mezi čtenářkami) docela úspěch, takže jsem se pokusila dát je dohromady, sladit, sjednotit a v roce 2020 tak vykoukly na svět hned dvě "kočičí" knihy. 

Aby toho rozkročení mezi žánry nebylo málo, začala jsem ještě postupem času psát knížky jako spoluautorka s mými přítelkyněmi Janou Jurmanovou, Kateřinou Vágnerovou a Dagmar Lachmanovou.  Děj jsme situovaly do jižních Čech a k nynějšku už jsou na světě tři knihy o obyvatelích jedné malé nejmenované vesnice v oblasti České Kanady.  Společné psaní je úžasné. Počátek knihy většinou vzniká na společné dovolené a zbytek dopisujeme po Skype. Skvěle se při tom bavíme a jen doufáme, že náladu, ve které píšeme, dokážeme přenést i na naše čtenáře.

Samozřejmě mám i koníčky mimo psaní – velice ráda se toulám krajem, ať už Moravským krasem, na jehož okraji žiji, nebo jižní Moravou, jižními Čechami či jakýmkoliv jiným koutem naší země. Miluju hory, ale i rybníky a řeky, západy slunce (východů jakožto "sova" si moc neužiju), barevný podzim či voňavé jaro. Na svých cestách lovím kešky, navštěvuji zámky či hrady anebo se jen tak bezcílně toulám.

 Mým oblíbeným materiálem je sklo – jednu dobu jsem se hodně zabývala vitrážemi Tiffany, teď momentálně je bohužel tenhle koníček trochu stranou. Ale myslím, že na něj zas brzy dojde, už se mi po práci se sklem stýská.

Další mou zálibou je historie – zvlášť střípky, které nám ve škole nikdo neřekl. Ráda pročítám faktografické knihy, ať už o historii českých rodů, životě na zámku i v podzámčí, smolné knihy i ty pro povznesení ducha. 

Na druhou stranu ráda poslouchám různé podcasty a tak nějak vůbec se snažím držet krok s dobou, která se žene jak splašený kůň.

A abych se nenudila, v posledních letech ještě porotcuji povídkové soutěže – Cenu Karla Čapka a Vidoucí. Psát konstruktivní zpětnou vazbu na povídky není zrovna jednoduché, ale svým způsobem mě to učí dívat se na text i z druhé strany. Navíc si myslím, že je správné, abych své zkušenosti, které jsem na své literární cestě nasbírala, předávala novým autorům. Jsem nadšená, když si přečtu pěknou soutěžní povídku a také z toho, že nováčků v soutěžích neubývá.

Musím se přiznat k tomu, že mám vždy velkou radost, kdykoliv se ke mně dostane příznivé ocenění mých povídek či knížek. Jako autorka jsem při psaní sama, a jedině zpětnou vazbou od čtenářů. mohu zjistit, zda se má tvora líbí. Tím větší je pak má chuť psát dále a pokoušet se o vydání dalších textů. Protože, jak pravil Ralph Waldo Emerson, americký filozof, esejista a básník z 19. století:

  "Příroda a knihy patří očím, které je vidí."

Ocenění

Cena Pulec (2016) - mikro povídka Škvarky

Lady Fantasy (2017) - povídka Vojtek

Cena Pulec (2021) - dlouhá povídka Docela obyčejná služební cesta

Cena MLOK 2021) - mikro povídka Apokalypsa v A dur